Přeji příjemné počtení
HAYATO:
"Miluji vás, Hayato-san!" Zírám na něj s otevřenou pusou a pak najednou vypuknu v záchvat smíchu. Už nemohu popadnout dech. Tohle se tomu skrčkovi z prváku povedlo. Prej že mě miluje, to se každej den neslyší! "Ty, že mě miluješ?!" Už mi tečou slzy smíchu. Opravdu, čekal jsem cokoliv, ale tohle ne.
A doprdele…Už natahuje, asi jsem se ho dotkl, ale co. Však on se z toho brzo dostane.
Jak že se to jmenuje? Dai…Daisuke? Jo, to bude ono. Otáčím se, abych se omluvil, ale už nikde není. Pokrčím rameny a jdu si svou cestou.
DAISUKE:
Proč?! Proč to udělal…Brečím, ale nestydím se za to, jen se mi vysmál, žádná omluva nic.
Utíkám, neběžím domů, ani nikam jinam, kde by mě mohl někdo najít. Chci umřít. Neopětovaná láska bolí a nikdo si neumí představit jak moc. Nehodlám se domů už nikdy vrátit, hlavně do školy, protože tam by mě čekala jen potupa.
Nezvládnu to! Sedím pod stromem daleko od míst, kde by mě mohli najít. Schoulím se do klubíčka a brečím, dokud vysílením neusnu. Všechno je to na nic!
HAYATO:
Je večer a já sedím u televize, cpu se brambůrkama a piju kolu. Za chvíli začínají zprávy, tak jsem natěšenej, co se dozvím.
"Dobrý večer, začínají večerní zprávy a ze studia vás zdraví Sakura Miazaki a Chouji Hamamoto.
Začneme zprávami z domova. Dnes v pozdních odpoledních hodinách se nevrátil domů šestnáctiletý chlapec. Policie po něm pátrá. K případu se vrátíme později, nyní zprávy ze světa…."
Nevnímám, vrtá mi to hlavou, mohl by to být Daisuke? Ne, vrtím hlavou, tak moc by ho to vzít nemohlo.
"Nyní se vrátíme k případu ztraceného chlapce. Je to Daisuke Mizawiara, šestnáctiletý hoch, je metr osmdesát vysoký, krátké hnědé vlasy a zelené oči. Pokud jste ho někdo viděl, volejte policii. Je to syn nejváženější ho muže v Japonsku pana Hajirika Mizawiary, největšího byznysmena vůbec."
Srdce se mi zastaví, do háje, tohle ne, určitě je to kvůli mně. Beru telefon a vytáčím policii, snad jim budu moct pomoct při hledání Daisukeho-kun, když je tohle moje vina.
Zítra přijdou na výslech.
Je pozdě v noci, usínám, ale spánek je neklidný. Ve snech vidím Daisukeho.
Ve snu jdu po ulici, najednou před sebou někoho vidím, pospíším si, abych viděl, kdo to je. Na zemi leží Daisuke v kaluži krve.
"Daisukééééé…………"