Přeji příjemné počtení
Teplé sluneční paprsky mě hřejí do tváře a já se usměju. Je léto a jsem s rodiči u moře. Vzali mě do Nice ve Francii. Boží léto! A já doufám, že tu prožiji aspoň letní lásku, když na ni normálně nemám štěstí.
Zbývá nám týden do odjezdu a já tajně doufám alespoň v nějakou náhodu. Vytrvalé opalování vzdávám a mířím k baru pro drink. Neberu si žádný boty, miluju, když mě písek pálí do chodidel.
Ale nečekaně vykřiknu bolestí. Nějaký trotl tu rozbil láhev od piva a já do toho bosou nohou šlápl. To je bolest! Vyndávám si velký střep z nohy. Vykulím oči, jak velkou řeznou ránu mi ten střep zanechal. Nevím co dělat. Ale najednou jde kolem mě plavčík. Okamžitě si ke mně klekne a hned se ptá: "Jsi v pořádku? Bolí to?" Udělám na něj výraz, jako jak mi asi může být, když mám nohu rozříznutou jako od nože. Omluvně pokrčí rameny a běží pro lékárničku. Během minuty je zpátky a sedá si ke mně. Zvedá mi nohu na svoji, vezme dezinfekci a šplíchne mi na ránu. Zašklebím se a on jen zavrtí hlavou. Obávám se, že řekne něco, co se mi nebude líbit. "Bohužel asi budeš muset do nemocnice, je to potřeba zašít." Dám hlavu do dlaní, chce se mi brečet, křičet, praštit někoho. Sundá mi ruce z obličeje a přejede mi prstem po rtech, tělem mi projede vlna vzrušení.
Nádherný elektrizující dotek a ty jeho úžasné oči. A ty rty!
Nad čím to přemýšlím?! Nejsem přece gay!! NEBO JO?!! Vzdychnu.
"Rodiče jsou támhle. Jak je pořád někdo obskakuje…To je tak, když je někdo bohatej" a smutně se usměju. Chápavě přikývne. Zvedá se a jde k nim. Jakmile jim to řekne, matka vypálí z lehátka a už 50 metrů ode mne řve: " Namiko! Broučku! Copak se ti stalo?!" Ten její hlas nesnáším, jako by mi bylo šest a ne dvacet. "Jo, jsem! A nemluv se mnou jako s miminem! Nenávidím to! Jedu do nemocnice na šití. Tady ehm…," kouknu na něj, protože ani nevím jméno. Zpozorní a řekne: "Jsem Ryuu. Jsem tady na brigádě jako plavčík. Brzy tu budu končit. Já ho do tý nemocnice vezmu." Mamka kývne, táta nic neříká, vypadá naštvaně, ale nevím, jestli kvůli tomu, jak jsem nešikovnej nebo protože mamka se mnou jedná jako s miminem.
Ryuu mě bere do náruče, což vůbec nečekám a vykřiknu překvapením. Usměje se a já jsem na omdlení. Možná jsem gay. Holky mě stejně nikdy moc nepřitahovaly, ale snažil jsem se vždycky nějakou mít, abych nebyl mimoň. Obávám se ale, že jsem nejspíš přece jen gay. Nevadí, musím se s tím smířit a …a radši nic.
Po hodině a půl se vracíme a já mám berle, fakt bezva! Tyhle prázdniny stojí za hovno!
Zamumlu díky a skáču k výtahu. Ale najednou je u mne Ryuu, stoupne si přede mne a dá mi polibek!
Jsem jako solnej sloup. Dveře cinknou a dveře výtahu se otevřou, nastoupím a jedu do nejvyššího patra, srdce mi divoce buší a já tuším, že jsem se nejspíš zamiloval.
Týden pryč a já už Ryuua neviděl. Popravdě mi chybí, ale nejspíš ho nikdy neuvidím. Netřeba plakat, ale aspoň vím, co už od sebe čekat.
Zítra poprvé po prázdninách do školy, školní rok bude jistě plný překvapení….