close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Letní láska 2

25. listopadu 2014 v 17:29 | Akiko-chan |  Yaoi vlastní
Přeji příjemné počtení

NAMIKO:
Zase škola. Nesnáším ji, hlavně ty "vlez do prdelky", chtějí se mi přiblížit, protože jsem bohatý. A teď to bude horší, protože mám nohu obvázanou a berle. Budu je muset ignorovat.
Vejdu do třídy a hned se to tam na mne sesype. To je hrůza! Noční můra. Skáču až dozadu, ale přede mnou je místo, jak to? Zvoní a do třídy vchází učitelka následována novým žákem, kluk zvedne hlavu a koukne do třídy a mně spadne brada. To je přece Ryuu!!! Ryuu překvapením zvedne obočí, ale jinak nic neříá. No nazdar! Budu tu s klukem, kterej se mi líbí, obvázal mi nohu, odvezl do nemocnice, políbil mě a najednou se objeví v mojí škole. To musí být asi špatnej vtip.
"Žáci, dovolte, abych vám představila Ryuu Onoderu. Přistěhoval se do Tokia z Kjóta, doufám, že k němu budete milí a pomůžete mu, aby se mu u nás líbilo. Můžeš se posadit."
Ryuu jde do lavice přede mne a já zadržuju dech. Sedá si a přitom se na mě usměje a řekne: "Ahoj."
Málem se z toho rozsypu a rudnu v obličeji.
RYUU:
Co to?! Jak? To je náhoda nebo osud? Doufám, že to druhé, protože on je nádherný. Vsadím se, že mu tu všichni lezou do prdele a to se mi nelíbí. Musí z toho bejt hotovej.
Jen jsem ho pozdravil, tak zrudnul jak rak, asi se mu líbím, ale co ten polibek? Nevadil mu, úsměv mi trochu povadne, když na to pomyslím. Nevím, co se bude dít, ale doufám, že to dopadne dobře. Ale teď bych měl dávat pozor na to, co tu probírají.
Den utíká velmi rychle, ale nemám ani chvilku se dostat k Nami-kun. Všichni mě obklopili a vyptávají se, jestli jsem měl holku, jakej typ holky se mi líbí a další takový kraviny, ale jsem rád, že dali na chvíli pokoj Namikovi. Ale najednou mě zaskočí otázka jedný dlouhovlasý blocky, když se Namika zeptá: "Namiko-san, proč jsi nepřivítal Ryuu-kun?" Namiko zvedne oči a jsem asi jediný, kdo vidí tu bolest, že si se mnou nemůže povídat, i kdyby chtěl, protože kdyby to zkusil, tak ho ke mně nepustí. "Já se s ním znám Sakura-chan!" Jeho hlas je ostrý jako ostří nože a všichni zamrznou na místě a pomalu se plouží na svá místa, očividně tu má autoritu. Otočím se na něj a děkovně kývnu, ale než se stihnu otočit, tak mě chytí za rukáv a řekne něco, co můžu slyšet jen já: "Ryuu-kun, proč tu jsi? Proč si se nerozloučil? Chyběl si mi, dal si mi polibek a po zbytek týdne nic. To mě bolí. To už mi nikdy, prosím, nedělej. Slibuješ?" V němém úžasu kývnu a on s úsměvem na rtech pouští můj rukáv a natahuje nohu na moji židli a já mu uhnu, aby měl větší pohodlí.
Třeba nám to klapne. Autoritativní Namiko, to zní zajímavě. Já ho znám sice jako tvrdého kluka, ale ne jako autoritu, i když je pravda, že ve Francii mámu umlčel skvěle.

A kdo ví, třeba budeme šťastní, ale to záleží na nás obou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama