Přeji příjemné počtení
NAMIKO:
Tohle jsem opravdu nečekal. Šok za šokem. Každý den na mě čeká před domem, doprovází mě do školy, odhání ode mne ty otravný lidi a přitom je tak pozitivní a udrží mě šťastného. Nedávno jsem se belhal ze schodů a ujela mi noha, okamžitě byl u mě a chytal mě. Nádhera.
Nevím, jestli by šlo, abychom byli i něco víc, nevím, co ten polibek pro něj tehdy znamenal, ale pro mě byl všechno.
Je odpoledne a já se rozhodl zajít do knihovny. Ryuu jde samozřejmě se mnou. Schválně si vyberu nejzazší kout a sedneme si ke stolu. Oba dva čteme, ale já už to nemůžu vydržet. Zvedám se a sedám si mu na klín, opřu mu hlavu o hruď a jednou rukou ho obejmu. Vdechnu jeho vůni. Je překvapen tím, co dělám. Pak mě váhavě obejme a dá mi lehký polibek do vlasů. Usměji se směrem k jeho hrudi. Miluji ho! Ano, miluji! Zvedám hlavu a on na mě hledí, oči plné očekávání. Přiblížím k němu obličej. Pak k němu přisaji rty, nejdříve nedělá nic, ale pak se pomalu přidává do mé hry, brzy zapojuji i svůj jazyk a oba tomu propadáme. Nevím, jak dlouho tam tak sedíme, ale asi dost dlouho na to, aby si nás všimla Sakura. "To se řekne! Dva kluci a líbají se!" Pak sklapne, když si všimne, že to jsem já. Slízám z Ryuuova klína a doskáči k Sakuře po jedné noze. Tyčím se nad ní ve své výšce a ona nasucho polkne. "Cekneš o tom a já zařídím, aby ses po škole nikam nedostala, je to jasné?! A teď odtud zmiz!" zasyčím na ni. Kývne a peláší z knihovny. Ryuu na mě kouká tím stylem, jako kolik si toho můžu dovolit a já jen pokrčím rameny.
RYUU:
Tak to nechápu. Fakt nevím, jak daleko může zajít, a já nevím, jestli z něj nemám strach. Pak se v duchu okřiknu, proč bych měl mít jako sakra z něj strach, dyť mě vlastně znásilnil svými rty! Usměji se při té vzpomínce, nádhera to byla! Nečekal jsem to a možná proto jsem z toho tak šťastný. Zvednu se, vezmu Namika do náruče a odnesu ho ke stolu, abych mu podal berle a pořádně ho políbil. Teď je vykulenej on, musím se tomu zasmát. Rozcuchám mu uličnicky vlasy a dělám, jako že utíkám, zamračí se na mě. Ale pak se usměje a skáče za mnou.
**O TŘÍ MĚSÍCE POZDĚJI**
RYUU:
Jsme stále spolu, celá škola ví, že jsme gayové, ale nám to nevadí, všichni mají z Namika respekt, tak ani neceknou, když nás vidí.
Teprve po tom, co se Namikovi uzdravila noha, jsem uviděl, jaký je sportovec.
Když jsme byli u něj v pokoji a já ho vysvlékl, přestal jsem dýchat. Tak namakané tělo jsem neviděl. Ale proč jsem si toho proboha nevšiml už na tý pláži?! Asi jsem se příliš zaměstnával jeho zraněnou nohou a zbytku jsem nevěnoval pozornost.
Políbím ho na jeho hruď a jemu se zadrhne dech. Jsem vítěz! Vyhrál jsem jeho srdce i jeho tělo! Brzy jsme oba pohrouženi do sebe a já vím, že Namika už nikdy neopustím.
Tohle je to, po čem jsem toužil a čeho se nikdy nechci vzdát!
Letní láska na celý život, doufám v to a věřím tomu.