Tu jsem napsala dneska, tak ať se líbí! :)
Seděl jsem v lavici a čmáral si do sešitu, škola mne nebavila. Dneska nám měli představit novýho spolužáka, další kluk, kterýho si omotám kolem prstu, a bude dělat vše, jak si písknu, a to jen proto, protože mne utiskoval, můj kluk.
Do třídy vešel vysoký kluk s piercingem ve rtu, emáč… už podle vzhledu to šlo hodně poznat. Polknu. Nádhernej. Tak toho sobě nepodřídím, ale stejně jsem přestával mít lidi, které jsem nutil k tomu, aby dělali vše, jak jsem chtěl já.
Zíral jsem na toho kluka s otevřenou pusou. Projde kolem mne a usměje se. Svezl jsem se na židli, a ani nemukl. Tak tohle vzdávám určitě. Ve dveřích se objeví můj kluk.
"Hej, Shino, pojď sem!" Přikáže mi. Přikrčím se na židli. Ne, nechtěl jsem nic, nechci ho tu. "N-nejdu! N-nechci! Jdi...pryč, Atayose!" Už jsem to s ním chtěl několikrát skončit, ale neměl jsem odvahu. Nakráčel do třídy a vrazil mi pořídnou facku, jen jsem spadl ze židle. Vystrašeně jsem na něj koukal. Ano, proto jsem si sobě podřizoval druhé, abych se cítil lépe. Ničil jsem životy kvůli tomu, že mi ho ničil on!
"Něco jsem ti řekl!" Sklání se nade mne a rozpřahuje se pěstí, automaticky si kryji hlavu, ale rána nedopadla. Opatrně sundám ruce z hlavy a koukám na tu scénku. Ten nový kluk ho chytl pod krkem a to dost pevně. "Myslím, že, Shino, tě tu nechce a bojí se tě." Zavrčí na něj a pak ho táhne ke dveřím, odkud ho vyhodí na chodbu.
Posadím se vyklepaně na žídli, nasadím si kapuci a ruku tisknu ke tváři, která jen hořela. Přišel ke mně ten novej. A dřepl si. "Jsi v pohodě?" Zeptá se a já nejistě přikývnu. "Jsem Hayato. Tvé jméno už jsem slyšel." Koukám na něj, ruku stále na horké tváři. "Kdo to byl?" "M-můj kluk." Zašeptám a pomalu sundám ruku. Měl jsem na tváři červený obtisk. "Proč s ním si? Proč se s ním nerozejdeš? Proč to trpíš?" Otázky, otázky, samé otázky!
Zacpu si uši. Jemu se to zdá snadné, ale já nejsem odvážný a se svojí výškou bych si na něj netroufl. Chytne mne za ruce a sundá mi je z uší. "Co je?" Zadívám se na něj. "Protože ty otázky slyším pořád." Špitnu. Oči se mi lesknou, jsou plné slz. Pohladí mne po tváři a já automaticky ucuknu. Nevěřil jsem mu, i když mi pomohl.
Povzdechne si. "Kdyby se ještě něco dělo, tak přijď." Jen na něj vyjeveně civím a sedne si na místo za mnou. Tiše sedím v lavici. Zvoní a učitelka nám ho představí jako Hayata Takahaseho. Takahase, to mi něco říkalo, slyšel jsem ho už někde.
Celou dobu na něj upírám oči a hltal každé jeho slovo. Když jde kolem mne, tak se mu podívám do očí. Usměje se, já zrudnu a uhnu pohledem.
Radši se už na něj nedívám a dávám pozor.
Hayato:
Ten kluk se jevil jako hodně dobrý uke, ale asi nebude na nic tvrdého, zřejmě trpěl pod tím debilem. Hledím na jeho záda a přemýšlím. Červenal se, když jsem kolem něj prošel.
Pokrčím rameny, ale asi ho od toho kokota budu muset dostat. Něco si zapíšu, aby se neřeklo.
Byl hezký, docela dost malý, tak se ani nedivím, že ten jeho kluk byl seme, protože Shino byl moc milý a nechal se snadno ovlivnit, ale byl jsem rád, že odmítl za ním jít. Ale štvalo mne, že ho udeřil před celou třídou. Měl jsem rád tvrdé způsoby, ale určitě bych svého ukeho nikdy nemlátil na veřejnosti. No…mlátil, spíš trestal. Bylo to dost sporné, tohle všechno.
Seděl jsem za ním a dloubnu do něj. "Hej!" Zašeptám. Otočí se a okamžitě rudne. "Uh…co?" Zamumlá. "Už ti je líp?" Nejistě přikývne a otočí se. Lehce se pousměji, ale zároveň nad ním zavrtím hlavou.
Jedno jsem věděl jistě, chci ho!