close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

SHINee 4

25. listopadu 2014 v 17:12 | Akiko-chan |  Skupiny
Přeji příjemné počtení

Když přistáváme, tak vylezu ze záchoda. Oči mám zarudlé, pořád mnou cloumají vzlyky. "Taemine, ty vypadáš!" Hrozí se Key a hned to ke mně pálí přes letadlo. "J-jsem v-v p-pohodě!" Štkám. "Nejsi v pohodě!" Řekne unisono Minho a Onew. Dojdou ke mně a obejmou mě. Nakonec se vražedným pohledem otočí na Jonghyuna. Stojí a kouká do země. Já se konečně sbírám, beru věci a nasazuju si klobouk hluboko do obličeje, nechci, aby mě takhle viděli paparazzi. Jen co vystoupím, už jde smršť blesků z fotoaparátů. "Pane Taemine, krátký rozhovor!" Zavrtím hlavou. "Dnes nechávám mluvení na jiných. Díky." Dopotácím se do limuzíny a schovávám se před blesky foťáků. Po několika minutách nastupujou i ostatní. "Kluci? Můžu mít pokoj pro sebe?" Zašeptám. Key přikývne. Nejspíš mě chápe. Asi se mu to také stalo, protože si sedl ke mně a objímal mě.
Při příjezdu k hotelu je to podobné, já jako duch zase projdu davem fotografů. Ostatní se fotí, ale já jsem jako tělo bez duše. Jako by mi někdo vyrval kus srdce. Nakonec dostávám apartmán, kde jsem jen já. Key, Minho a Onew si vzali pokoj vedle, nechtěli mě nechávat bez dozoru a Jonghyun si vzal pokoj na konci chodby. Zítra máme procvičovat na vystoupení. Musím to zvládnout.
Klepu večer klukům na dveře. Otevře mi Onew jen v boxerkách. "Neruším? Já…chtěl jsem poprosit o prášek proti bolení hlavy. Není mi zrovna nejlíp." "Jasně, pojď dál. Minho?! Máš tu prášky proti bolesti hlavy? Tady štěněti není zrovna nejlíp." Chci protestovat proti tomu oslovení, ale nemám na to sílu. Psychika je pod bodem mrazu. Minho tu je během pár sekund a nese mi i sklenici s vodou. Vděčně přikývnu hlavou. Polykám prášek a zapíjím ho. "Díky kluci. Já si už jdu lehnout. Snad to ráno bude lepší. Díky za všechno." Odcházím a pak se zamykám ve svém pokoji. V noci spím neklidně a v šest ráno to vzdávám. Volám na recepci, že chci snídani. Během chvíle ťukají na dveře a já jdu odemknout. Slečna po mně hned chce podpis a fotku. Vyhovím jí. Je mi lépe než včera. A když už je tady, tak jsem se jí zeptal, kde bych mohl nacvičovat, než se vzbudí ostatní. Rychle posnídám, převleču se a utíkám tam, kam mi řekla.
Dřu se jako kůň asi tři hodiny. Jsem splavenej. Odcházím, když sem vletí kluci. Zamračím se na ně. "Sakra Lee! Nemohl si říct, kde seš?!" "Sorry, v šest ráno vás fakt budit nebudu. Nemáte být šípkový Růženky!" Rejpnu si do nich. Přeměřujou si mě a pak zavýsknou. "Jo! Leemu je už líp!" Točí se mnou jako s malým děckem, putuju z jejich náručí konečně na zem. Točí se mi hlava. "Hele, já si jdu hodit sprchu jo?" Usmějou se na mě. Něco mi tají! To už na nich poznám!
Když otevřu dveře, spadne mi brada. Všude jsou květiny. Modré a rudé růže! Mé oblíbené! Na stole leží vzkaz: "Drahý Lee, omlouvám se za to, co se stalo v hotelu. Moc se omlouvám! Odpusť mi to. Jonghyun."
Když to čtu, do očí mi vyhrknou slzy. To je takový pako! Je to milý, ale stejně to nespraví kytky a vzkaz na stole. Chce to omluvu do mých očí. Pláču, když v tom někdo ťuká na dveře. Otáčím se a v nich stojí Jonghyun. Polknu.
"Lee…omlouvám se!" Civím na něj. Mám mu to odpustit? Nechal mě tam bez vysvětlení. Byl ze mne uzlíček nervů, a je mu to bylo jedno!

"Si rozmyslím!" Řeknu tvrdohlavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama