Přeji příjemné počtení
RIKU:
V šoku z toho, co jsem udělal se od Toshihira odtrhnu. Zabořím hlavu do dlaní a začnu se mu omlouvat. Sedne si a obejme mě. Možná to chápe, možná ne. To já vůbec netuším. Jen tak sedíme, nic neříkáme.
Po chvíli se zvednu k odchodu a jediné, co mu řeknu je: "Omlouvám se, už se to víckrát nestane."
TOSHIHIRO:
Nechápu to, prostě mě políbil a já se nebránil. Naopak. Moc se mi to líbilo. Bylo to, jako kdyby mi vyčítal všechen čas, kdy jsem si ho nevšímal, byl v tom strach, bolest, a dokonce i láska? Tím posledním si nejsem jistý.
Prostě jsem ho objal a jen jsme tak seděli. Pak odešel s omluvou na rtech a slibem, že se to už nestane. To jsem nechtěl, byl bych rád, kdyby se to opakovalo.
Ach jo, je to těžké. Možná bych nad ním mohl uvažovat i jinak než nad kamarádem, když tu pro mě byl pořád. To bude důvod, proč ho nechci jinak brát. Byl tu tak často, až mi zevšedněl a já jsem ho vnímal jako normální součást života, místo toho, že ho i ztrácím.
Ale čím jsem ho ztrácel? Že se mnou přece jen nebyl každý den jako Yasuji? Mohl tím důvodem být Yasuji, o kterém jsem si myslel, že ho miluju a nakonec jsem přišel na to, že to bylo pobláznění? A snažil se tak přehlížet nejspíš Rikuovu lásku?
Kdo ví, třeba to nakonec mezi mnou a Rikuem bude láska.
RIKU:
Udělal jsem chybu, tohle se nemělo stát, jak se teď musí tvářit? Vadilo mu to? Když jsem ho líbal, připadal mi uvolněný a nebránil se. Jsem z toho zmatený, je na tom také stejně?
Zítra si ve škole budu muset dávat pozor, abych na něj nenarazil. Opravdu se za to, co se u něj doma stalo, stydím.
Snad na to zapomeneme rychle. On mě přece jen bere jako kamaráda. Tak to i zůstane.
Když přicházím k domu, začne padat sníh.
Sníh? Zarážím se, mohl by to být příslib něčeho nového?
Je to příslib NADĚJE??