Přeji příjemné počtení
Ráno se probouzím naprosto svěží a schody ke snídani beru po dvou, sedám si ke stolu a s chutí se pouštím do jídla, je moje oblíbená omeleta. Mamka na mě povytahuje obočí a nestačí se divit, táta si ničeho nevšímá, noviny má otevřené na stránkách burzy a občas si u toho zanadává, že mu spadly akcie nebo se naopak raduje, že mu zase jiné stouply.
Po snídani letím do pokoje, beru tašku, obleču se do uniformy, vletím do kuchyně jak velká voda, mamce vlepím pusu na tvář, tátovi řeknu čau a vyběhnu z domu, jako kdyby hořelo. Otevřu branku a div nevrazím do Ren-sana, který se opírá o plot. Vytřeštím na něj oči. "Ren-san, co tu děláš?" "Přišel jsem si tě ohlídat, aby mi tě někdo zase nechtěl zajet." Usměje se a pohladí mě po tváři. Tep mi stoupá raketově vzhůru a do tváře se mi hrne barva. Najednou mě uchopí za zápěstí a oba běžíme. "Renjiro, proč běžíme? Dyť je čas!" Neodpovídá. Dál běžíme, až doběhneme do parčíku. Tam se zastavíme u nejbližší lavičky, pustí mi ruku a zhluboka oddechujeme. Nechápavě se na něj dívám. On na mne koukne a v očích mu hříšně blýskne. "Ren-san, co se děje?"
Neodpoví a přistoupí ke mně, přitlačí mě ke stromu a vášnivě políbí. Brzy cítím jeho jazyk v mých ústech a nezkušeně připojuji ten svůj. Za chvíli se odtrhne a já se zadýchaně opřu o strom. Co tohle mělo znamenat?!
"Kaito-kun, víš, jaký jsem měl včera strach, když se na tebe řítil náklaďák?! Bál jsem se, že o tebe přijdu! Já se do tebe zamiloval. Hned jak si do mne včera vrazil. Kaito, vím, že mě ty nejspíš nemiluješ, ale pokud ano, řekni mi to až o Štědrém dnu. Do té doby budeme dělat, že se nic nestalo, ano? Ale jestli nevydržíš do té doby dělat, že se nic nedělo, budu o to radši, budu vědět, že ti na mně záleží. A ty mi věř, že mně záleží na tobě.
*O tři měsíce později*
Zítra je Štědrý den a já každý den dělal, že Rena nemiluji. Muselo ho to ranit, ale každý den jsme se spolu dobře bavili. Proto mu musím udělat zítra překvapení a říct mu, co k němu cítím a dát mu vánoční dárek, který pro něj už dlouho schovávám.
Je Štědrý den a já jsem s Ren-san domluvený na tři odpoledne u mne doma. Jsem dost nervózní, co když ho ta zamilovanost už přešla a dá mi košem? Zavrtím nad to negativní myšlenkou hlavou.
Jsou tři a Renjiro zvoní. Hideko ho uvede až do pokoje a zavře za námi dveře. "Ahoj," řeknu rudý až za ušima. "Ahoj," oplatí mi Ren s tváří napnutou očekáváním. Poposednu si na posteli a podávám mu dárek. "Tohle jsem ti koupil, rozbaluj si ho a já ti řeknu, co k tobě cítím." Přikývne. Zatím co rozbaluje dárek, tak já se zhluboka nadechuju. "Renjiro-san, já Tě miluji!" Ruka se mu zastaví. Pohlédne na mne a já zrudnu ještě víc. Usměje se, rozbalí dárek, otočí ho a zůstane koukat na rytinu *Chceš se mnou chodit?* Koukne na mě, usměje se ještě víc a nadšeně zakřičí: "Ano!" Jsem moc šťastný! Skočím k němu do náruče a vášnivě ho políbím. Oba jsme v těsném objetí a líbáme se. Po dlouhé době se Ren odtrhne a říká: "Doufal jsem, že to řekneš. Jen už zůstaň se mnou, Kaito! Jsi pro mne vše!"
Vtisknu mu jemný polibek: "Však ty pro mne taky! Veselé Vánoce Renjiro."
A oba se opět utápíme v polibcích.
KONEC POVÍDKY