

Vydal jsem se k letadlu a vlezl do první třídy. Oba moji rodiče byly bohatí tak jsem si to mohl dovolit.... Otec zpěvák matka herečka i v důchodu toho mají dost. Zalezu si k okýnku a koukám na přistávací dráhu.Povzdychnu si ještě měsíc a zas se vrátím do toho pekla kterému se říká škola. Uslyšel jsem hlas docela naštvaný ohlídl jsem se po něm. Stojí tam muž v černém kabátu a brýlích asi nějaká celebrita která nedostala co chtěla. Odfrknu si a sleduju ho jak se hádá z letuškou. Chudák holka. Nakonec s vrčením jde ke mně a sedne si hned vedle mně. Prohlídnu si ho a pak kouknu z okna. Nakonec si obědnám sklenku vody a prášek na hlavu. Neměl jsem moc rád start letadla, potřeboval jsem se odreagovat a na to dokonale zabíral prášek na hlavu. Ušlyšel jsem mobil, kouknu na muže který naštvaně hledá mobil. Uklíbnu se, když začne do telefonu vrčet. Pobaveně ho sleduju a ignoruju jeho vražedný pohled. Nakonec z mobilu vyndá baterku a to provede to i z dalšími pěti. Proč pořebuje tolik telefonů? Všiml si mého pohledu a koukl se na mně "Na co tak civíš?" Zavrčel. Ušklíbnu se "Ale jen rád sleduju lidi kteří jsou duševně narušeni " Ušklíbnu se až neobvikle a podívám se na něj. Sundá si brejle a odhalý rudé oči... Čočky? "Asi nevíš kdo já sem co?" Ušklíbne se pro změnu on."Ne a ani vědět nechci" Podívám se mu do očí. "No jo no vesničtí buran" Ušklíbne se a pohodí dlouhými černými vlasy."Seděl by vesnický buran v první třídě?" Ušklíbnu se na něj. "To je pravda. Asi budeš něco bezvyznamního, co ždíme prachy z rodičů" Opře se a koukne na cestu mezi sedačkami "Proč myslíte?" Ušklíbnu se a nespouštím z něj pohled. "Vypadáš na to" Řekne už klidně a podívá se znovu na mně "Ahá a co jste vůbec zač?" Přimhouřím oči " Asagi" Kouknu na něj "Asagi? Asagi.... Vy jste ten herec?" Pozvednu jedno obočí "Bingo!" Ušklíbne se " Tak to jo málem bych vás nepoznal. No jo, maskérky dělají divy" Ušklíbnu se a jen sleduju jeho vražedný pohled. Tohle bude zřejmně dlouhá cesta........ "No jo ty taky nejsi žádný krasavec" Ušklíbne se. Hah!! Musím rychle vymyslet nějaký stěr.....hmm..... "No jo ale já to o sobě taky neříkám" Chabí stěr asi se začnu stydět... Ale jo, účinek to mělo! "Ts..." Zavrčí a já se ušklíbnu. Tohle mně hřeje u srdce......"Ale copak naše malá hvězdička je naštvaná?" Ušklíbnu se na něj....."Hele kdyby jsi mohl zabíjet pohledem tak bych teda nechtěl vidět svou smrt" Ušklíbnu se ještě víc.... Sleduju jak krásně pění... hm Co dál? "Co, došli ti slova?" Ušklíbnu se na něj a opřu se o opěradlo . "Ne, jen se nezahazuju z lidmi z nískím IQ, jako máš ty" Ah to byl stěr...... No co jeden mně nezabije "Ale no tááák " Ušklíbnu se" Já mám celkem vysoké, když dělám hereckou školu" Ušklíbnu se na něj... Vypadá to že mu to trochu vyrazilo dech...."No asi byl učitel ještě blbější, než ty když ses tam dostal" Ušklíbnu se "Chabí stěr hele".... "Kdo řekl že tě chci setřít?" To je fakt no.... "Já jen konstatuju skutečnost" Ušklíbne se na mně ." No jo no " Pokrčím rameny...... "Jsem zvědavý, jestli se dostaneš až na vrchol s takovím IQ " Možná jsem se s ním neměl pouštět do řeči už mně to nudí...... "Ale jo, jestě jeden rok a jdu hledat uplatnění " Opřu se. Letuška mi konečně donese prášek..... Vezmu si ho a zapiju vodou. Už je ticho, což mne docela nudí ale ani mně nebaví si sním povídat.... Nakonec se jen uvelebím a zavřu oči.Po nějaké době se mi povede usnout. Když se vzbudím jsme už někde ve vzduchu. Všimnu si že spí, ušklíbnu se a vytáhnu fixu. Začnu mu čmárat po obličeji. Když jsem hotový, tak si ho vyfotím, to se bude hodit.... Zas se opřu a zavřu oči... Když se probudím, už se to docela podobá ránu. Otevřu oči a kouknu na něj už je vzhůru... Hned co uvidím svoje dílo se začnu smát a to dost nahlas. On na mně jen nechápavě hledí. Vytáhnu zrdcátko a podám mu ho..... Ten jeho pohled stojí za všechny prachy!!!