close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Učitelská poradna pro Rin kapitola 2

15. prosince 2014 v 20:18 | Miky-chan :3 x Rin-chan |  Hentai rpg povídky
×Takže se nám povedlo nějákým způsobem napsat druhou kapitolu tak přeji pěkné počtení ;) ×
Učitelská poradna pro Rin kapitola 2



"Podle toho jak to vnímáte, vy, pane " odpovím chladně "nemám ráda slunečné počasí, mě je o dosti milejší déšť či chladné noci při úplňku" dodala jsem a pohlédla na nebe.

"Skus se někdy zasmát" Usměju se "člověk pak vnímá víc věcí, je šťastný a má lidi co ho vždy podpoří"

"Já se ale bohužel nechci a ani nepotřebuji smát...smála jsem se, ale to už jest pře velmi dlouhá doba" odsekla jsem klidně a velmi chladně.

Povzdychnu si "Co si popovídat?"

"Jak chcete vy pane, já se jen přizpůsobím tématu..." řekla jsem mu a natáhla jsem ruku po houslích a šla jsem jej uklidit do pouzdra

Usměju se "Co si popovídat o nějakých krásných věcech?" usměju se na ní

"Já želbohu žádné krásné věci neznám...i když to co mi připadá překrásné a obdivu hodné vám nemusí, pane" řeknu chladně ale i jemně zklamaně, ale nedávám to na sobě znáti.

Usměju se "Tak mi řekni něco, co tě zajímá. Líbí se mi tvá hudba jen je moc smutná... "

"Písně a skladby jsou jako zrcadla, odrážejí duši jejich stvořitele...jelikož já jsem stvořitel těch písní, odráží se v nich má duše, mé srdce...odráží se v nich můj opravdový vzhled" řeknu a přitom pozoruji blankytné nebe, plné bílých obláčků.

"Dobrá řekni mi něco, co tě zajímá" Usměju se a kouknu na ní. Byla tak chladná, ale doufal jsem, že se jednou zasměje.

"Zajímá mě sport... nemůžu sportovat, jelikož mám srdeční nemoc...zajímalo by mne jaké to je sportovat.... ale zajímám se také o období gotiky, taktéž renesanci a novo-gotický sloh. Ovšem mám ráda mytologii ale nevěřím v boha..."nebývám takto výřečná tak mne to překvapilo.

Usměju se "No a co zkusit tak trochu jiný druh sportu?" Usměju se a kouká na ní.

"Jaký?..." otázala jsem se svého učitele

"Bruslení, je to nenároční sport a můžeš si kdykoliv odpočinout . "Usměju se "Nebo tůry"

"Hmmm...to bych mohla jednou zkusit, ale pochybuji, že by mne moje babička pustila nechce mne nechat bez dozoru, převelice se o mne strachuje" řekla jsem mu jako vždy neměně chladně.

"A co se mnou ? " Usměju se "Jezdím každou chvíli nikam na tůry většinou na chatu je tam pěkný vzduch a spousta krásných míst" Usměju se.


"To by jste pane musel prvně pohovořit s mou babičkou...od té doby co mí rodiče zesnuly mne nechce nechat samotnou, strachuje se, protože nemám žádnou společnici, se kterou bych denně hovořila a smála se. Ona dobře ví, že jedinou oporou je mi muzické umění, které zbožňuji" odpověděla jsem mu na jeho otázku chladně s jemným překvapením.

Usměju se "Jestli se aspoň jednou na výletě usměješ tak klidně s ní pohovořím" Usměju se na ní a kouknu na nebe

"Výletě???"zeptám se chladně ale velmi překvapeně.

"No o víkendu by, jsme jeli na chatu. Je to krásně a uklidňující prostředí"

"Nevím jestli se dokáži ještě smát, už je to dlouho co jsem se smála, nejhorší na tom všem jest je že mí rodiče zesnuli přesně v den mích třetích narozenin..." odmlčela jsem se"ten den jsem se tolik smála a radovala... a pak za mnou přišel muž v uniformě a oznámil že už je nikdy nespatřím že si jej bůh zavolal.... z radosti se stalo zoufalství, ze smíchu srdcervoucí pláč dítěte které si myslelo že kdyby jim neřeklo ať si pospíši aby byli doma dříve nemuseli zahynout" když jsem to dořekla spustila se mi z oka pod kterým mám vyobrazenou velkou, černou slzu se svezla opravdová ale jen jedna jediná.

Usměju se a objemu jí "Nemohla jsi za to" Pohladím jí po zádech "Za to si nemohla, mohl za to nikdo jiný. Ten kdo nedával pozor místo toho projížděl po silnicích"

Velice mne překvapilo že mne můj učitel objal "Ten kdo je na vině je neznámí, ale já mám taktéž určitý podíl... tehdy, pršelo a padaly kroupy, vše bylo kluzké a já jim řekla, aby si pospíšili a byli brzy doma...brzy u mne" řekla jsem mu a nic nedělala.

Hladím jí "I tak.... Nemohla si vědět, co se stane" Profoukl studený vítr. Sundal jsem si kabát a přehodil ho přes ni "V kolik dnes končiš?"

"Mam-li teď volnou hodinu tak zbývají ještě dvě, ale abych se neunudila, asi začnu hrát i chlapcům své skladby" řekla jsem mu. Nevím, proč to chtěl vědět, ale nebudu po tom pátrati.

"Dobrá, odvezu tě domů a domluvím se s tvou babičkou. Tedy jestli chceš" Usměju se.

"Dobře tedy... to jestli to chcete, jest čistě na vás pane...jak už jsem hovořila já se pouze podřizuji" řekla jsem. Stoupla jsem si a vrátila kabát. Vyndala jsem housle a začala jsem hráti, baladu o srdci co bylo kdysi šťastné ale teď je z něj pouze led.

"Tak dobrá" Usměju se "Doufám, že to brzy bude šťastná píseň" Pohladím jí "Zatím ahoj" Usměju se a jdu do školy.

"Sayonara" odvětím mu a déle hraji.

Začne za chvíli pršet doufám, že půjde dovnitř. Já si zatím zalezu do kabinetu a opravám testy.


Začínalo poprchávat, tak jsem pohotově schovala své housle a šla do třídy. Když jsem otevřela dveře, mí spolužáci se na mne okamžitě podívali a hned potom si začali šeptat o tom, jak jsem zpívala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám náš blog?

Ty se ptáš???!!! Jasně že jo!!! 76.9% (10)
Jo 7.7% (1)
Ujde 7.7% (1)
Ne 7.7% (1)
Vděla jsem i horší 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama